Rozhodla jsem se strávit Nový rok v Paříži. Jednak proto, že je to kulinářský ráj a sídlo jednoho z nejznámějších výrobců makronek (o jejich dokonalou verzi se už půl roku marně snažím), no ale ruku na srdce. Pro cestu jsem se rozhodla hlavně proto, že zde probíhala fashion výstava u příležitosti 70. výročí založení světoznámého módního domu DIOR.

Poté, co se mi nepodařilo přesvědčit žádnou z mademoiselle, které se nazývají souhrným názvem mes amis (mé kamarádky), ani nikoho z ma famille (z moji rodiny), pod heslem "christian DIOR je nesmrtelná klasika a já tu klasiku uvidím i kdyby nevím co," koupila jsem jízdenku prostě jen pro sebe.

Počáteční komplikace přišla již v autobuse (nečekaně). Dvousedačku jsem, jak již to v autobusech bývá zvykem, sdílela. Bohužel pro mne však s pánem 60+ (no a co, že jsem si myslela, že vedle mě posadí super sexy neodolatelného frajera co jede na silvestr do Paříže taky sám). Pán byl silný kuřák, což pro mě jako zapřísáhlého nekuřáka představovalo nutnou dávku sebezapření a připomenutí sloganu "nesuď knihu podle obalu" a "stáří chovej v úctě". Na otázku průvodce, zda jsme všichni spokojeni s místem, jsem tedy v rámci sociálního cítění mlčela. Můj spolucestující nebyl v jádru špatný člověk, moje sympatie k němu však značně snižoval silný cigaretový zápach, cibulová pomazánka, potřeba neustále o něčem diskutovat a pak hlasité chrápání (na cestě zpět jsem to prostě nevydržela a dala jsem mu loket).

Po ranním příjezdu do Paříže (přála bych vám zažít čištění zubu na benzínce spolu s padesátkou dalších žen) jsem se nejdříve vyfotila s "železnou lady" no a pak mě odvezli na druhou stranu Paříže, to asi abych to neměla k muzeu moc blízko (na otázku jestli můžu vystoupit u Louveru mi bylo panem průvodcem řečeno, že by se mu špatně počítalo, a že bude lepší když vystoupím až dýl). No takže jsem si dala orientační běh, místo buzoly google maps a místo běhu pařížská rychlochůze. Jakmile jsem se dostala k muzeu, bylo mi jasné, že je zle. Fronta se táhla do širé dáli a pořadatelé všechny, kdo stáli za myšlenou čárou, upozornili, že dnes již není šance, že by se na výstavu dostali. No, hádejte, kde jsem stála já. V očích slzy vzteku a na tváři výraz odhodlání. Byla jsem přesvědčena o tom, že i kdybych tu měla stát dalších pět hodin, tak se na výstavu prostě dostanu! Štěstí přeje připraveným a proříznuté puse, ve frontě jsem se skamarádila s korejkou, francouzskou a dvěma portugalkami. Při spílání nad naším osudem kolem nás prošel týpek, který nás poslouchal a zamával na nás vstupenkami. Nejdřív jsem nevěřila, že by lístky mohly být pravé, a i kdyby, stály o dvacet euro víc, než ty normální. Po hodině čekání a nulovém posunu jsem se rozhodla zariskovat. Lámanou francouzštinou jsem domluvila koupi a šla se postavit do fronty o poznání kratší. Ta byla určena lidem, kteří si lístek zakoupili již dříve. Když mě vyhazovač pustil dovnitř, zažívala jsem pocit euforie zcela nepopsatelný. Dojmy z výstavy nebudu rozebírat. Byla jedním slovem dechberoucí.

Další jobovka nastala, když jsem zatoužila po makronkách. Byla jsem celkem ve čtyřech obchodech značky Ladurée. Pokaždé jsem si řekla, že u další cukrárny bude jistě menší fronta. Na Champs-Elysées byla fronta nečekaně největší, no a můžete hádat znovu, kterou tu frontu jsem si nakonec vystála. Opět úspěšně a opět to stálo za to! Lepší makronku než tu karamelovou od Ladurée jsem patrně neochutnala a nejspíš asi ani neochutnám.

To že mi průvodce sdělil špatné souřadnice přístavu, ze kterého jsme měli vyjíždět na noční prohlídku města po Sieně, mě vlastně ani nepřekvapilo. Stála jsem o dva kilometry dál proti proudu, a dokonce i na špatném břehu. Přísahám bohu, že za tohle jsem já vážně nemohla. Důkazem je mi i to, že každý, komu vysvětloval cestu náš průvodce, stál nakonec na špatném místě.

Když jsme s přáteli, které jsem získala díky mylně zadaným souřadnicím místa vyplutí lodi (potkali jsme se při bloudění), stáli po Eiffelovkou a čekali na ohňostroj, kterého jsme se nedočkali, přišel mi celý tenhle den v Paříži jako jeden velký vtip. Nakonec, kdybych se celý rok smála jako na konci tohoto dne, nemohla bych si na nic stěžovat.

Jestli si myslíte, že zákazem ohňostrojů kvůli teroristickým útokům můj výlet do hlavního města módy, dobrot a front končí, tak se mýlíte. Ještě nás totiž čekalo tříhodinové čekání na autobus, který se opozdil.

J'adore Dior

J 'adore Laduree

J'adore Paris.

Ale hlavně miluji dobrodružství a vzpomínky, které mi už nikdo nikdy nevezme.

Ingredience

Makronky

• 120 g krystalového cukru
• 110 g moučkového cukru
• 130 g mandlové moučky
• 4 bílky

Pozn.: Z této dávky jsem upekla 70 makronek (tedy 35 kusů)

Krém

• 1 bílek
• 50g krystalového cukru
• 50g másla
• 1 čl růžové vody