Podzimní deprese. Jsem naštvaná na všechno a na všechny. Nic se mi nechce, všechno je daleko, všude je zima. Ležím pod peřinou, v rukách knihu. Ke zklamání milovníků dobré literatury i ke zklamání mému, nic z mé oblíbené beletrie. Držím totiž knihu s názvem Lékařská biologie a genetika díl II. Jako by Lékařská biologie a genetika díl I. nestačil. Kniha ale evidentně u někoho úspěch měla, protože vyšel i titul s názvem Lékařská biologie a genetika díl III. K mé nekonečné hrůze vlastním knihy všechny tři.

I přes veškeré snažení mi zní všechno jako blablabla po případě jako blee blee blee. Jediné, co jakž takž chápu, je přirovnání genu ke kuchařce podle které se vaří aminokyseliny a z nich bílkoviny. Ještě že tak ráda peču, jinak bych pravděpodobně nepochopila nic. Modlím se k bohu, aby v zítřejším testu bylo jen to, co umím, popřípadě to co umí ti, co sedí vedle mě.

Ráno vstávám brzy, ještě abych to zaspala že jo. Když nám je rozdán test, řeším. Něco vím, (dokonce i poradím kamarádce, což mě tedy značně vyvede z míry) něco ne. Odevzdaný test je opraven do konce hodiny. Koukám na seznam jmen a u toho mého stojí "uspěla". Malý krok pro lidstvo, obrovský krok pro můj happy day. V kavárně dostávám kafe se slevou, prostě jen tak. V práci mě šéf pouští o půl hodiny dřív, takže stíhám vlak. Vlak ano, zakoupení jízdenky bohužel ne. Ve vlaku prosím průvodčího o jedu jízdenku do mé cílové stanic a vysvětluji, že další vlak do mé destinace pojede až za 2h a že jsem se tudíž rozhodla pro stihnutí vlaku a tím pádem přirážku na jízdenku zakoupenou až ve vlaku. K mému překvapení mi průvodčí vykouzlí jízdenku bez přirážky. Sympatický spolucestující mi na to konto doporučí aplikaci pro zakoupení jízdenek online. Fakt trapas, že v dnešní době ještě něco takového neznám. U vlaku mě vyzvedává někdo, od koho bych to mezi těmi miliardami lidí, co na planetě žijí, čekala asi nejmíň, a dokonce jdeme i na večeři.

Každý den je jiný, každý den je něčím zvláštní a svým způsobem jedinečný. Je úžasné, jak se dokáží věci smíchat a zamíchat. Jednou z nich vzejde něco úžasného, podruhé ne. A protože se nemůžu rozhodnout, jestli to, co jsem upekla pojmenovat koláčky nebo košíčky, rozhodnu se názvy smíchat a zamíchat přesně jako dny, nálady, události, štěstí a smůlu, které míchá sám život. Volím název košíčláčky a doufám, že se mu zasmějete se mnou.

Ingredience

Linecké košíčky

• 400 g hladké mouky
• 250 g Hery
• 200 g moučkového cukru
• 2 žloutky
• citronová kůra
• 1 -2 lžíce mléka (pokud je těsto příliš tuhé)

Pozn.: Z této dávky jsem upekla 50 košíčláčků.

Krém

• ostružiny, maliny nebo jakékoli ovoce
• 400 g mascarpone
• 250 ml smetana ke šlehání
• levandulový sirup