O čem jiném by měl být článek k pusinkám, než o pusinkách? Historie líbání sahá v naší historii poměrně daleko. Začalo to jako nevinné očichávání, kdy se lidé jemným přejížděním nosu po tváři druhého nejen zdravili, ale také odhadovali zdravotní stav a dokonce i náladu zdraveného ( vsadím se, že ani pánové tenkrát neodhadli náladu tehdejších dam).

Polibek jako takový byl do Evropy přivezen Alexandrem Velikým (asi v batohu, ale to nepíšou). Byl tehdy vyjádřením společenské hierarchie a postavení. Muži stejného postavení se směli políbit na ústa, níže postaveným lidem pak náleželo místo polibku na líci, ruce, lemu roucha, noze či dokonce na zemi pod nohami nadřazeného (v dnešní době jsou za hlavní místa považována buď ústa v případě libosti, nebo v případě nelibosti můžeme dotyčnému na vyzvání políbit pr......).

Polibek jako milostný akt pak nabýval stále větší významnosti. V roce 1312  jej papež Klement V. ve svém dekretu prohlásil za smrtelný hřích, byl-li polibek účelem smilstva. Po celém světě se líbání začalo rozmáhat až začátkem 19. století. Například v Japonsku bylo ale považováno ještě po 2. světové válce za nechutné, a líbací scény byly z Hollywodských filmů poctivě vystříhávány.

Dnes slouží polibek především k znázornění lásky, nicméně jej používáme stále i k pozdravu. Ve Francii je zvykem políbení na tvář, nejprve na jednu, poté i na druhou. Toto oboustranné políbení nejspíše vzniklo za účelem dámských pomluv. Když se ženy políbily na jednu stranu, řekly půlku drbu a dopověděly jej na straně druhé. Políbení ruky je dnes již jen raritou, nicméně připomeňme si etiketu. Ruku dámě uchopíme jemně a pouze za konečky prstů, nezvedáme příliš vysoko a polibek pouze naznačíme asi centimetr od hřbetu ruky. Nemlaskáme a neslintáme. 

To ale neplatí u konzumace našich cukrových pusinek, u těch ze zásady slintáme a mlaskáme blahem.

Ingredience

• 2 bílky
• 180g cukr krupice