Růže v krustě

04.11.2017

Kolegyně sama o sobě říká, že je snobka, snobka a zlatokopka. Kamarádka o sobě zase tvrdí, že je feministka. Řekla bych, že já jsem všechno. Feministka, snobka i zlatokopka. 

Když v roce 1918 dosáhly Britské sufražetky svého cíle a bylo jim přiznáno právo hlasovat, byla jen otázka času, kdy dosáhnou na hlasovací právo i ženy u nás, v tehdejším Československu. Stalo se tak roku 1919. Mezi významné osobnosti rané fáze feminismu patřila i Magdalena Dobromila Rettigová, autorka známé České kuchařské knihy (a jsme zase u jídla). Rettigová byla sice představitelkou vlny Českého feminismu, ale zároveň vyučovala vaření, hospodaření a domácí práce. Už ona věděla, že má každý své předem dané místo. Že žena je žena a muž je muž. 

Nevím, proč se snažíme stavět do mužských rolí, když můžeme být bez výčitek ženami. Divíme se, že je dnes džentlmenství už jen raritou, ale kolikrát jsme v záchvatu samostatnosti dovolily muži gesto hodné kavalíra. Svou jemnost a zranitelnost okvětního plátku růže balíme do tvrdé krusty. Přejeme si někoho, kdo se o nás postará, kdo nás zabezpečí, kdo nám udělá čaj, až budeme mít nudli u nosu. Někoho, kdo zaplatí dovolenou i rohlíky. Někoho, s kým se budeme smát i někoho. kdo nám utře slzy. Někoho, kdo nás pochválí, kdo nás podpoří. Někoho, komu budeme moci žehlit košile (i když je to hrozná práce). Někoho, koho budeme hýčkat. Někoho, koho si budeme vážit. Někoho na koho se za 50 let podíváme a budeme vědět, proč jsme si vybraly jeho. Někoho kdo nás bude milovat, bezmezně a napořád. To vše si přejeme, ale pro jistotu tajně. Teď je přece éra silných, sebevědomých, úspěšných žen, co si nedělají iluze a vystačí si samy.

Jestli to, že jsem feministka znamená, že mám vlastní názor, dokážu si poradit a sama o sebe postarat, pak ano, jsem feministka! Jestli to, že jsem snobka znamená, že si svůj budoucí domov nepředstavuji jako zaplivanou garsonku, že mám ráda hezké věci, že chodím čistá a upravená (většinu času), pak ano, jsem snobka! A jestli to, že jsem zlatokopka znamená, že bych si přála, aby jednou můj manžel vydělával dost peněz na jídlo, na to aby mi mohl zaplatit večeři, aby se postaral ne jen o mě, ale i o naše děti, že jednou nechci přemýšlet, jestli si můžu dovolit máslo. Dost peněz, víc než já, abychom nemuseli řešit problém s potencí (protože ta u mužů souvisí s pocitem selhání), pak ano, jsem i zlatokopka! Jsem ale především žena. Žena se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi, které jen může žena mít.

Ingredience

  • cukr krupice
  • vaječný bílek
  • okvětní plátky růží

Postup

1.
Připravíme si štětec a pinzetu.

2.
V misce trochu prošleháme bílek stačí 2 minuty. Do druhé misky připravíme cukr na obalení.

3.
Květy omyjeme a opatrně osušíme.

4.
Květy potřeme pomocí štětce bílkem a obalíme v cukru. Je lepší vždy potřít jednu stranu, obalit a pak potřít a obalit stranu druhou.



5.
Pinzetu použijeme když se nám květy slepí k sobě nebo pro lepší manipulaci.

6.
Obalené květy pokládáme na tácek. Necháme do rána zaschnou. Květy ztvrdnou.

7.
Skladujeme na suchém místě. Nejlépe v zavařovací sklenici prosypané cukrem.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky